V prosinci jsme se dozvěděli o skutečnosti, z které jsme neměli radost a téměř jsme ji považovali za nemožnou. Celou věc mám oznámil náš syn. Po příchodu ze školy byl smutný a neustále nad něčím přemýšlel. Když jsme se ho zeptali co se stalo, tak nám po menším váhání prozradil, že je mu líto jeho spolužáka ze školy, který mrzne venku před školou, zatímco ostatní žáci mohou jít do budovy školy. Nutno podotknout, že ačkoli byla zima mírná, tak oblečení ani obuv Tadeáše nebyla dostatečná. Pochopitelně nás tato situace nenechala v klidu …
O věc jsme se začali zajímat a zjistili jsme, že Tadeáš (10) – spolužák našeho syna, nemá uhrazenou ranní družinu a proto do školy před otevřením nemůže. Oslovila se tedy škola s tím, že se pokusíme najít nějaké řešení. Škola vyšla velmi ochotně vstříc a nabídla matce Tadeáše společné